Sorry, ich verstehe Deutsch nicht perfekt, sprechen Sie Englisch, bitte?

Jak se někdy zejména se staršími lidmi bavím dvojjazyčně, ale fakt si přitom nepřipadám jako Mr. Worldwide 

Je samozřejmé, že když vyjedete do zahraničí, tak jedním z klíčových problémů bude jazyková bariéra. Co jsem se zde však naučil, je, že její překonání je možné opravdu mnoha různými způsoby. S každou skupinou lidí se pak bavíte trochu jinak, aby to bylo optimální. 

Jakými jazyky já vlastně umím 

Ve zkratce žádným tak dobře, jak bych chtěl. 

S češtinou jsem se narodil, a snažím se být v kontaktu i s dalšími slovanskými jazyky, abych se zlepšoval v jejich porozumění. (Nepočítám slovenštinu - tu beru jako samozřejmost.) (Viz také článek o panslavickém sjezdu) Anglicky umím plynně. Na střední jsem se učil šest let španělsky, ale ve Španělsku jsem byl jenom dvakrát na týdenní školní exkurzi. Navíc ještě v okolí Barcelony. To dává vzhledem ke Katalánštině, kultuře a historii asi takový smysl, jako byste se v zahraničí naučili česky a jeli na studijní pobyt do Českého Těšína. Německy jsem se nikdy neučil organizovaně. Chtěl jsem, ale na gymnáziu nebyla ta možnost. No respektive nebyla, bylo to asi takhle: Řeklo se, od tercie že budeme mít výběr mezi francouzštinou a španělštinou. Na to se někteří rodiče hlasitě ozvali, že by chtěli němčinu. Tak se řeklo že OK, že se otevřou dva z těchto tří jazyků s největším počtem zájemců. Jenomže o tom, že nakonec bude i možnost němčiny a na ten formulář si máme v případě zájmu napsat dva jazyky v pořadí preference, nám řekli jenom na dělené hodině, kde byla půlka třídy (a navíc s tím musel přijít spolužák, jehož maminka byla předsedkyní Sdružení rodičů a přátel školy, protože i třídní, která s námi tehdy měla diktáty, na to zapomněla), takže němčina měla nejméně zájemců a neotevřela se. Jestli se teď chytáte za hlavu, jak je něco takového možné, věřte mi, že to je jedna z nejmenších absurdit, které se na Gymnáziu v Holicích děly. Ale to by vydalo ne na samostatný článek, nýbrž na samostatný blog či snad i román, který by mohl směle konkurovat Saturninovi nebo Kocourkovu. Nicméně zpátky k tématu. 

Německy jsem se vždy chtěl naučit, protože narozdíl od španělštiny je to pro nás Čechy jazyk s velkým potenciálem, většina zahraničních firm v ČR je německá, nebo má s Německem významné obchodní styky. (Jak sarkasticky podotknul jeden můj spolužák z Česka zabývající se mezinárodním obchodem, "to je pěkný eufemismus pro tu naši totální ekonomickou poddanost".) Ale neměl jsem dostatek motivace nebo time-managementových schopností, abych opravdu pravidelně a dostatečně dlouho u ní seděl a učil se. Jenom po kvartě, kdy jsem měl skoro prázdné prázdniny, jsem stylem "němčina každé ráno po probuzení, dokud mi nebude kručet v břiše tak, že to už nepůjde vydržet" prošel polovinu prvního dílu skript Nepustilovy metody. Dalších osm let jsem se k tomu pořádně nevrátil. Až někdy za covidu jsem objevil Duolingo díky tehdejší mojí slečně, která se s jeho pomocí učila anglicky (ne, nejsem pedofil, pokud to někoho taky napadlo). A od té doby mi až do odjezdu (skoro 2 roky) s drobnými přestávkami vydržel návyk si každé ráno u snídaně procházet Duolingu kurz. 

S touto jazykovou výbavou jsem odjel na Erasmus do Německa. Studium bylo deklarováno v angličtině, a naštěstí to platilo, nebyl v tom žádné problém. První měsíc jsme měli intenzivní jazykový kurz a orientační programy. Každý den jsme od devíti do půl jedné měli hodiny němčiny. Na ty jsme byli rozdělení do skupin podle úrovně od Američanů, pardon, chci říct od naprostých začátečníků (viz Zamyšlení nad land of the free) až po bilingvisty a studenty germanologie. Rozdělení probíhalo na základě našeho osobního popisku zkušeností se studiem němčiny a rozřazovacího testu. Ten jsem vyplnil za pomocí Google překladače a dalších "pomůcek", a byl jsem umístěn do skupiny D, tedy úrovně A2+. Hned v první okamžik, jakmile jsme se shromáždili ve třídě, přišla učitelka a (německy) spustila: Toto jsou magické dveře, po jejich projdutí každý okamžitě ztrácí schopnost mluvit jakýmoliv jiným jazykem, takže tady vevnitř se budeme bavit pouze a výhradně německy. Koukal jsem na to jak Hurvínek na zkažený zelí a myslel si, že tam asi umřu. Musím říct, že jsem asi nikdy jindy v životě nepocítil takhle strmou křivku učení, jako tady. Zaprvé kvůli té intenzitě a pravidelnosti, zadruhé jsme měli skvělou učitelku. 

Spolužáci - Erasmáci 

Všichni internationals umí samozřejmě velice dobře anglicky, a proto, přestože někteří umí i dost obstojně německy, je nejjednodušší se společně bavit anglicky. No anglicky... Takovou zajímavou smíchaninou angličtiny s výrazy z němčiny v místním dialektu, někdy i s dalšími jazyky, jejichž mluvčí se v rozhovoru zrovna vyskytují. Několik příkladů: 

"So let's go by bus and get out at the Bahnhof." 

"I am waiting for you in the Mensa next to the Kasse." 

"The Saunameister is going to do the Aufguss in ten minutes." 

"I will probably buy just an Apfelschörle and the Süßkartoffeln." 

Místní lidé 

Vybavenost zdejších obyvatel, co se angličtiny týče, je asi někde napůl mezi Českem a Finskem. (Schválně nepíšu Amerikou, protože ti mluví anglicky o dost hůř nežli Finové) Pokud vím, tak většina dnes žijících lidí v Západním Německu se anglicky musela nějakou dobu učit. Stále ale platí, že u starších není automatické, že budou schopni plynně komunkovat, zatímco u mladších je ta šance větší, u univerzitních studentů takřka stoprocentní. To někdy vede k poměrně komickým situacím, kdy za mnou přijde starší paní, mluví na mě německy a já se svojí špatnou pasivní němčinou jí rozumím, ale odpovídat musím anglicky, čemuž ona se svojí špatnou pasivní angličtinou rozumí, ale mluví dál německy.

Mluvili jsme tak několik minut v kuse a byl to celkem fajn rozhovor. 

Doporučení na závěr 

Pokud ovládáte jazyk země, do které jedete, je to fakt celkem výhoda. Velice pravděpodobně budete tak či tak nejvíc obklopeni anglicky mluvícími Erasmáky, ale na druhou stranu je dobré vídat se i s místními. A co může být překvapivé, jazyková bariéra je značný komunikační prvek i ve chvíli, kdy všichni ostatní umí skvěle anglicky. Já jsem, mimo jiné s cílem seznámit se s Němci, mimo jiné chodil na akce Katholische hochschul Gemeinde a spolupodílel jsem se na tvoření akcí s Erasmus student network. V KHG jsou všichni vysokoškoláci a farář multipolyglot, takže s dorozuměním v angličtině nebyl problém. Ale pochopitelně, když jsme seděli u večeře, tak všichni, kdo se zrovna nebavili se mnou, mluvili německy, a pak jsem měl problém se s nimi zapojit do řeči, protože německy tak dobře na pivní hovor neumím ani doteď, natožpak na začátku mého pobytu, a přecházet do angličtiny už trochu pokazí tu atmosféru. V ESN to bylo o malý kousek lepší. Bylo pravidlo, že schůzky se vždy vedou v angličtině, aby byly přístupné i všem mezinárodním studentům, i kdyby tam žádný německy nemluvící člověk přítomný nebyl. Ale pochopitelně, když se řešilo něco neformálního, jako stěhování skladu do sklepa, u kterého byla kopa srandy, tak když si dva Němci říkali něco mezi sebou, řekli si to německy. Stejně tak, když se po poradě šlo na pivo, přepínalo se do němčiny. V těchto situacích jsem si až příliš pozdě uvědomil, jak je ignorantské jít do cizí země a neumět její jazyk. Zkušenost pro příště...