Jak jsem běhal deset minut po Kauflandu a nemohl najít kondomy

Navzdory provokativnímu clickbait názvu mohou s klidem tento článek číst moje rodiče i prarodiče, či mladší 18 let. 

Nakupování tu funguje v některých ohledech o malý kousek jinak nežli v Česku. Není to nic, na co by si člověk nezvykl, ale napoprvé může být maličko zmatený. 

Pečivo 

Domnívám se, že ve všech českých obchodech s potravinami s výjimkou turistických večerek v centru Prahy se pečivo nakupuje tak, že máte regál, ve kterém jsou stovky rohlíků, chlebů a dalších druhů, vy přijdete, vezmete si pytlík, naberete si do něj, co potřebujete, u pokladny zaplatíte spolu se vším ostatním. Ne tak v Kostnici! Německo je známé pro tradici pekáren (Bäckerei) a obrovské množství druhů nejenom chleba. Myslel jsem, že budu potkávat tradiční Bäckerei na ulici jako samostatné obchody, chodit do nich budou fancy lidé, a v supermarketech to bude stejně jako u nás. Tedy podobně jako v Česku, jenom těch pekáren bude o dost více. Avšak tak to není. Supermarkety, do kterých chodím, mají přímo vevnitř pouze omezený výběr baleného pečiva (toustových chlebů apod.), a nebalené pečivo se prodává až ve skutečné pekárně, což je samostatný obchůdek před pokladnami. A to i v obchodech velikosti Lidlu, nejenom ve velkých nákupních centrech. 

Otázka, na kterou se mě zeptalo už několik Čechů, zní "jak to je v Německu s cenami, liší se to hodně od Česka? Kolik stojí třeba takový rohlík?" Na to se poměrně těžko odpovídá. Finanční dostupnost studia v Německu a cenové rozdíly více popisuji ve článku Jak za Erasmus (ne?)zaplatit ledvinou. Avšak rohlíky tady levné nejsou. Ne, že by byly dražší, ale prostě se tady neprodávají. On to je totiž tak trochu český výmysl, kdy bylo potřeba za levno naplnit socialistické davy. Tady, kvůli pekárenské tradici, se na pečivo pohlíží jako na plnohodnotné a kvalitní jídlo. Tomu odpovídá kvalita i cena. Nejlevnější, co v mojí pekárně měli, byla bílá kaiserka za 45 centů. Následuje tmavá za 55 centů, dále pak různé typy baget. Všechno ručně dělané a přímo před Vámi pečené, žádné rozpékané polotovary. Tedy v rámci dané kategorie jídla vlastně stejná cena jako u nás. 

Regulovaný artikl 

V Česku máte většinou v místech, kde čekáte frontu na odbavení u pokladny, vystavené sladkosti, cigarety, alkohol a kondomy. V Německu jenom sladkosti. A to mě dost překvapilo. Tak když jsem si toho poprvé všimnul, že musím zjistit, kde jsou zmíněné chybějící artikly vystavené. A běhal jsem takhle po obchodě asi deset minut, prošel jsem ho snad celý, a nepochodil jsem. Jenom jsem u pokladny narazil na obrazovku, kde byly fotky tohoto zboží, ale nechápal jsem, k čemu to má jako sloužit. (Mezi alkohol nepočítám pivo a víno - odbočka: V Německu se pivo smí kupovat od 16 let, tvrdý alkohol až od 18). Až o velkou dobu později jsem zjistil, že to je kvůli tomu, že to tak některé supermarkety dělají s některými konkrétními typy zboží, mimo jiné těmi, které jsou věkově regulované (plus z nějakého důvodu těmi prezervativy, které samozřejmě stejně jako v Česku regulované nejsou): Na dané obrazovce si naklikáte, že si chcete koupit lahev, cigarety, nebo kondomy, vyjede Vám z ní papírek, u pokladny pokladní pečlivě zkontroluje, jestli Vám už bylo 18 (viz článek o německém puntičkářství), zaplatíte, a až poté před pokladnou jsou automaty, které Vám po naskenování onoho papírku dané zboží vydají. 

Poznámka pod čarou 

Pro úplnost dodávám, že celý příběh se odehrál v supermarketu Edeka. Ten ale v Česku nemáme, tak jsem Edeku překřtil na Kaufland. Ten je v Kostnici taky, ale já jsem v něm dosud nebyl. A když jsem se s tímto příběhem svěřoval kamarádům, řekli mi naopak, že v Kauflandu to vypadá tak, jak bych si představoval z Česka, tedy zmíněný artikl je taktéž vystaven u pokladen.