Jaktože okno z našeho bytu vede dovnitř a ne ven, a proč mám doma koi kapry

Jak si tady žiju 

Moje perníková chaloupka 

Při studiu v Kostnici jsou dvě hlaní možnosti, jak se ubytovat: Zaprvé na kolejích. Ty jsou kvalitou někde úplně jinde, nežli ty české. Většinou se jedná o individuální pokoj (který je větší než dvoulůžák tam, kde bydlím v Praze) v plnohodnotném bytě, který je zpravidla pro 2-4 lidi, výjimečně až pro 7 a existují i garsonky. Kuchyně je společná na byt, koupelna taky. (Ve větších bytech jsou koupelny dvě.) Za takové bydlení dáte podle typu bytu a té či oné konkrétní koleje zpravidla něco přes 300 Euro za měsíc. Míst na kolejí je o dost méně než studentů a tak o ně mezi německými studenty bývá velký boj. Slyšel jsem, že se o ně snad dokonce losuje či co. Mezinárodní studenti mají protekci a bydlení na koleji pro ně je rezervované. Teda pokud o něj zažádají včas, o čemž by někteří moji kamarádi mohli vyprávět. :-) 

Druhou možností je samozřejmě bydlet na soukromém bytě. O cenách jsem slyšel různé zvěsti, 500, 600 i 800 Euro za měsíc. Nevím nicméně, co z toho byl Wohngemeinschaft, tj. pokoj ve sdíleném bytě, a co pronájem celé garsonky nebo malého bytu. Vtipná pointa je, jak se takové bydlení dá najít. V Kostnici je samozřejmě bydlení velký nedostatek, stejně jako ve všech větších městech v Evropě. Několik kamarádů mi referovalo o tom, jak zoufale sháněli bydlení, psali na všechny inzeráty na internetu, vylepovali plakáty na univerzitě, ptali se všude možně, a nic nenašli. Pak jsem si o tom povídal s kamarádem doktorandem, kterého jsem potkal až jeden z posledních dnů pobytu, který si narozdíl od normálních studentů mohl dovolit pronajímat normální byt. (Mimochodem, doktorandi v Kostnici berou tisíc Euro měsíčně a stěžují si, že kdyby jeli o kousek na jih do Curychu, mají trojnásobek. Doktorandům v Česku to neříkejte.) A ten se pousmál a říkal, že očividně nevědí, jak na to. On měl totiž to štěstí, že mu někdo poradil: Kdo tak asi vlastní v Německu (stejně jako v Praze) byty? Samozřejmě, bohatí důchodci. A ti se nekoukají ani na internetové inzeráty, ani na plakátky vylepené na nástěnách na univerzitě. Ale čtou noviny. Takže si dejte inzerát do novin. On to udělal a během dvou dnů měl tři prohlídky bytů, z nichž si jeden vybral. 

Já jsem však měl to štěstí, že jsem mohl bydlet zadarmo. V Kostnici totiž existuje Deutsche-Tsechische Vereinigung Verein, tj. něco jako spolek německo-české pospolitosti. To spolek převážně důchodců, původně z velké části českých emigrantů, kteří během roku pořádají všelijaké kulturní akce s českým kontextem. Koncerty českých souborů, setkání u Husova pomníku na výročí jeho upálení a další. A od města Kostnice tento spolek dostal k užívání prostory v Palmenhausu. (Proč se to tak jmenuje,  vysvětlím o pár řádků níže.) Vedení Kostnice prý dlouhodobě velice štědře jakékoliv občanské spolky podporuje. Takže oni dostali tři klubovny v přízemí a celé podkroví do užívání zcela zdarma, město za ně platí dokonce i internet. A tak vedení rozhodlo, že v podkroví postaví byt, který se bude půjčovat přijíždějícím českým studentům. A protože oni sami to mají zadarmo, čeští studenti za to taky nic nebudou muset platit. 

Tento byt se půjčuje podle systému "kdo dřív napíše, ten dřív bydlí". Není v tom nic složitého, jenom musíte vědět, koho se zeptat. Není to nikde veřejně inzerováno, asi protože tam jsou jenom tři místa a českých studentů v Kostnici zpravidla více (v letním semestr 2022 nás bylo ke dvaceti, o kterých vím). Ani já to tady nebudu rozepisovat do většího detailu. Pokud se do Kostnice chystáte a máte o tohle bydlení zájem, ozvěte se mi a já Vám rád řeknu, co a jak. 

¨

V podkroví jsou tři velkorysé pokoje a k tomu plnohodnotná kuchyně s velkým jídelním stolem. Když jsem objevil automatickou troubu, gril na raclette, kávovar a k tomu dvě ledničky na byt, byl jsem jak u vytržení. Studenti tady mají zcela volnou ruku, nikdo je nijak neúkoluje nad rámec vypůjčení a vrácení klíčů a jsou si vlastními pány. Tak se často stane, že si nakoupí nějaké vylepšení, pak jim nestojí za to ho odvážet a zůstane tam pro další. A díky tomu je tam za tu kupu let sice půda plná bordýlku, ale také mnoho výše popsaných skvostů. 

Celý byt se nachází v Palmenhausu. To je dům postavený ve dvacátých letech jako miniaturní botanická zahrada s tropickými palmami a tento účel plní dodnes. Ve skleníku kromě těchto rostlin najdete rybníček s koi kapry a posezení, které je na jaře, podzim a v zimě, velice příjemné. V léte je k ničemu, protože i s otevřeným větráním je ve skleníku jak v sauně, a protože se tam nedá pořádně rozsvítit, v noci je to taky k ničemu. 

Do tohoto skleníku vede přímo z podkrovního bytu kouzelné okno. Kouzelné proto, že se dá v rámci šetření energií využít jako tepelné čerpadlo pro chlazení i topení: Když ho v zimě za slunce otevřete, čerpáte vzudch, který je z rozpáleného skleníku teplý. Když ho naopak otevřete v léte po setmění, vzduch je množstvím kytek velmi ochlazený. Nikdy nezapomenu na maminku mojí spolubydlící, když u nás byla na návštěvě, jak stojí vykloněná z tohoto okna a kouří do skleníku cigaretu. 

Vedle skleníku je hlavní budova. V té jsou vedle honosné vstupní haly v přízemí klubovny zmíněného D-CZ Vereinu, v prvním patře kancelář ekologického spolku BUND, což je buďto místní pobočka nebo spřátelená organizace Fridays for future. 

Celý dům je obklopený menším parkem. Hned vedle je Café mundial, což je neziskovka pracující s imigranty. Do skleníku s palmami jsou otevírací hodiny pro veřejnost. 

Tudíž suma sumárum, kolem je skoro celou dobu příjemný ruch. Nikdy jsem však nezažil obtěžující hluk, byť to je asi o míře trpělivosti. V okolí se někdy také konají kulturní akce, jako zmíněné koncerty či připomínkové akce u památníku místa upálení Husa a Jeronýma, který se mimochodem nachází asi padesát metrů vedle. Není to teda úplně 100 % historicky potvrzené místo, ale tradičně se má za to, že to bylo tam. 

Jednou také proběhl Kleines Palmenhausfestival, takže jsme po dobu jednoho celého týdne měli v odpoledních hudební doprovod. 

Hned před vchodem se nachází Share food, ve kterém často najdete starší zeleninu nebo tvrdší (ale k rozpečení vhodné) pečivo. 

Hned naproti taky sdílenou knihovničku. 

"Perníkovou chaloupkou" jsem ten článek nazval, protože přesně tak na mě dům při prvním příchodu, který navíc byl někdy kolem západu slunce, takže s magickou atmosférou, svojí útulností působil. 

Vždycky, když za mnou přišli nějací kamarádi, od prvního pohledu až do několika minut po vstupu jsou omámení, v jakém ráji se to jako octli. Tak jsem jim na to škodolibě říkal: "No, já vím, není to nic moc. Ale na to že to je zadarmo, nestěžuju si."