Příspěvky

Die Deutsche Pünktlichkeit

Němci jsou pověstní svojí přesností. Typickým stereotypem je pruský důstojník se širokým knírkem, který přijde pořadovým krokem na sekundu přesně, srazí paty, předá tašku s dokumenty, srazí znovu paty a pořadovým krokem odejde. Nebo to, že zákon je zákon, pravidlo je pravidlo, a Vy se podle toho chováte, a neřešíte, jestli se Vám to líbí nebo ne. Prusko i Třetí říše už naštěstí dávno skončily, ale na tomhle německém stereotypu punktuality a stoprocentního dodržování veškerých předpisů asi něco bude.  S takovýmhle přístupem jsem se tam dennodenně setkával, byť samozřejmě v mnohem méně okaté formě.  Autobusy  Autobusy jezdí opravdu přesně. Když je napsáno, že na zastávce XY je v 8:17, je tam v 8:17. Ne v 8:16, ne v 8:18, ale v 8:17. Cítil jsem to i já, který jsem zvyklý na Prahu, kde je veřejná doprava dost přesná. Pro kamarády například z jižní Ameriky to bylo něco nepředstavitelného, naprosto nedokázali pochopit, jak je možné něco takového zařídit.  Funguje to tak te...

Erasmus student network

Obrázek
Erasmus Student Network  Erasmus Student Network, zkratka ESN, je celosvětový studentský spolek, jehož cílem je socializace mezinárodních studentů na studijních pobytech, nejen v rámci programu Erasmus. Má svoje pobočky na většině univerzit, kam je běžné, že někdo ze zahraničí přijíždí.  Jejich aktivita se samozřejmě velice liší podle konkrétního místa. Většinou ale tvoří neformální akce, na které jsou zahraniční studenti zvaní, aby měli lepší možnost se socializovat a seznámit se s daným místem.  Vedle účasti na akcích mají studenti možnost se zapojit přímo jako členové spolku, a spolkové akce organizovat. Tato možnost se opět liší podle daného místa, a ne všude se jako členové mohou zapojit i přímo erasmáci. Jednak kvůli tomu, že nábory nových členové mohou být otevřené pouze v nějaké konkrétní termíny v roce, takže za semestrální pobyt toho moc nemusíte stihnout, druhak kvůli jazyku, někde může být jazyk schůzí spolku místní.  V Kostnici je ESN velice otevřený, ak...

Konstanz, Paradies der Fahrräder

Obrázek
Nadpis je hříčka se slovy, protože dům, ve kterém bydlím, se nachází ve čtvrti Paradies.  Kostnice je malé město s přibližně 85 tisíci obyvatel, k tomu v akademickém roce přibývá 16 tis. studentů ze dvou univerzit. Takže asi něco jako v ČR Olomouc. Působí to tu hodně venkovsky. Fotky z okolí řeky jsou hned vedle centra města. Oproti pražským náplavkám jsou ty místní dvakrát širší, třikrát zelenější a nesrovnatelně čistší. (Plus tady člověk potká pouze místní a studenty, turistů minimum -  alespoň nyní*. ) Když tady člověk jde, má pocit, že prochází někde na venkově podél řeky, ne na promenádě uprostřed města.  Technická poznámka: Tyto fotky jsem fotil s téměř novým mobilem, který měl v kameře zapnutý vodoznak, a ten při zobrazení v mobilu není vidět, až při nahrání do počítače. Za ten překážející reklamní text se omlouvám, nejsem ambasadorem UleFone. (Dost teda pochybuji o tom, že by značka jako UleFone měla ambasadory.)  Všichni všude v jakékoliv situaci tady jezdí ...

Jak jsem nevolal záchranku

Aneb dialog (pun understandable only after reading the article intended) s Islámem, který v Česku fakt nezažijete.  Šel jsem si zacvičit na street-workoutové hřiště. Už při příchodu vidím, jak tam je nějaký cca desetiletý kluk rozplácnutý na zemi a šťouchá do něj přibližně jedenáctiletá holka, patrně jeho sestra, v hidžábu.  Myslel jsem, že si jenom hrají nebo tak něco. Ve chvíli, kdy ale delší dobu jenom ležel bez hnutí na zemi a začali tam chodit další lidé, bylo jasné, že se něco děje. Ležel skoro bez hnutí, dýchal trochu rychleji, občas maličko zaškubal nohama. Možná atonický epileptický záchvat nebo něco ve stylu narkolepsie, či taky možná něco úplně jiného.  Seběhlo se po chvilce asi dvacet dětí a pubošů z vedlejších fotbalových a basketbalových hřišť, tak z poloviny též blízkovýchodního vzhledu, ve věku asi od osmi do osmnácti let a snažili se to řešit. Jeden druhého začali překřikovat, co je potřeba udělat. A nekteří to rovnou dělali: Jeden mu začal kontrolovat te...

O české, finské a rumunské mentalitě, armádě a politické situaci

Mezinárodní piknik na břehu jezera. Několik desítek lidí. Dialog s kamarádem Finem:  Já: "Teď jsem nedávno zjistil, že ve Finsku je povinná vojenská služba, to jsi byl v armádě?" On: "Ano, před pěti lety, jakmile mi bylo osmnáct. To byla velice dobrá zkušenost, za to jsem moc rád. Do armády musí všichni, jinak jdou na stejnou dobu do vězení. Dříve měli výjimku jehovisti, ale nedávno ji Ústavní soud zrušil. " Já: "Tyjo, moc zajímavé. No a to je vlastně jenom pro kluky nebo i pro holky?" On: "Jenom kluci to mají povinné, holky mohou dobrovolně, ale většina z nich nechodí. Vedou se o tom nicméně debaty, protože to je proti myšlenkám rovnoprávnosti. Nicméně třeba tady XY v armádě taky byla." Já: "Tyjo, vážně? Velice zajímavé, co Tě k tomu rozhodnutí vedlo?" Ona: "Říkala jsem si, že je to zajímavá výzva a chci zkusit něco nového." Já: "To Vás obdivuju, že k tomu máte takovýhle přístup, tyjo. V Česku občas někdo o obnovení povi...

Jak za Erasmus (ne?)zaplatit ledvinou

Obrázek
Aneb peníze při studijním pobytu  Disclaimer  V tomto článku popisuji, jak to funguje v mém případě, tedy na Fakultě sociální věd Univerzity Karlovy, je dost možné, že na jiných fakultách a univerzitách bude situace o trochu jiná. Zároveň zmíněné ceny v Česku platily před mým odjezdem v únoru 2022, kdy raketová inflace teprve začínala.  Stipendium  Když jedete na studijní pobyt pod programem Erasmus, dostanete mezinárodní stipendium, které Vám má částečně pomoci, abyste vyšli s financemi. Výše stipendia se liší podle toho, do jaké jedete země, aby trochu odpovídala tamní cenové hladině. Tyto rozdíly však zdaleka nereflektují rozdíl v nákladech živobytí plně, takže pojedete-li do levné země a dostanete-li nižší stipendium, vyjdete s penězi mnohem lépe, nežli v drahé zemi s vyšším stipendiem. Slyšel jsem o extrémních případech jako je Albánie, kde se dá velice příjemně užívat jenom se stipendiem, a ještě se vrátíte třeba se dvaceti tisíci v kapse, versus Irsko, kde Vám...

Слава Україні!

Poznámka: Tento text byl sepsán někdy na počátku dubna 2022, přestože publikován byl až v říjnu, proto se můžou některé věci, které popisuji jako překvapivé nebo neobvyklé, zdát jako naprosto běžné.  Do Německa jsem odjížděl 1. 3. 2022. Týden předtím, 24. 2. (respektive případně 22. 2., počítáme-li uznání separatistických republik) zahájilo Putinovo Rusko invazi na Ukrajinu. Odjíždělo se mi velice těžko. Právě se odehrávala nejzásadnější historická událost za posledních minimálně třicet, možná spíše pětasedmdesát let. Z Česka stovky lidí odjížděli na Ukrajinu bojovat nebo se jinak zapojit. Tisíce, včetně většiny mých kamarádů se v Česku zapojovali do organizace sbírek peněz a humanitární pmoci či koordinace ubytování ukrajinských uprchlíků. A já jsem jel na opačnou stranu Evropy chlastat.  V Kostnici byla tudíž řada Ukrajinců. Respektive především Ukrajinek. (Opět připomínka pro ty, kdo to čtou později: muži od 18 do 60 let byli mobilizováni a legální cestou se nemohli dostat ...