Die Deutsche Pünktlichkeit

Němci jsou pověstní svojí přesností. Typickým stereotypem je pruský důstojník se širokým knírkem, který přijde pořadovým krokem na sekundu přesně, srazí paty, předá tašku s dokumenty, srazí znovu paty a pořadovým krokem odejde. Nebo to, že zákon je zákon, pravidlo je pravidlo, a Vy se podle toho chováte, a neřešíte, jestli se Vám to líbí nebo ne. Prusko i Třetí říše už naštěstí dávno skončily, ale na tomhle německém stereotypu punktuality a stoprocentního dodržování veškerých předpisů asi něco bude. 

S takovýmhle přístupem jsem se tam dennodenně setkával, byť samozřejmě v mnohem méně okaté formě. 

Autobusy 

Autobusy jezdí opravdu přesně. Když je napsáno, že na zastávce XY je v 8:17, je tam v 8:17. Ne v 8:16, ne v 8:18, ale v 8:17. Cítil jsem to i já, který jsem zvyklý na Prahu, kde je veřejná doprava dost přesná. Pro kamarády například z jižní Ameriky to bylo něco nepředstavitelného, naprosto nedokázali pochopit, jak je možné něco takového zařídit. 

Funguje to tak teda až na výjimky, kdy autobus třeba v daný čas nepřijede vůbec, nebo přijede někam úplně jinam a ve zdánlivě opačném směru. Ale to jsou spíše výjimky potvrzující pravidlo. 

U vlaků to překvapivě neplatí, Němci na Deutsche Bahn nadávají stejně, jako my na České dráhy. 

Včasný příchod 

Hned na první hodině intenzivního kurzu němčiny nám paní učitelka, ihned poté, co řekla, že ve třídě se mluví bez výjimky německy, oznámila, že hodina začíná v devět, takže tam budeme V DEVĚT. Ne v devět nula jedna, ne v devět nula nula dvacet, ale v devět. Explicitně s výrazem čerta zdůraznila, že do kampusu přijíždí jeden autobus přesně v devět hodin, ALE TO NENÍ NÁŠ BUS. 

A je fakt, že na každou hodinu přicházela pár sekund před devátou, a kdokoliv přišel později, tomu dala patřičně najevo, že toto je špatně a nemá se to opakovat. 

Ale jinak byla fakt milá. :-) 

Otevírací a zavírací doba 

Když se otevírá v XY a zavírá ve WZ, tak to je prostě přesně v tyhle časy. Ne o pět sekund dříve, ani o pět sekund později, prostě přesně v tenhle čas. A tak se může stát, že vidíte v supermarketu člověka stát přede dveřmi tři minuty před otevírací dobou a zírat na hodinky, a přesně v danou hodinu otevřít dveře. Když obchod zavírá ve 20:00, tak od 19:55 prochází celý prostor pracovnice, která Vás důrazně upozorní, že za pět minut se už zavírá, tak ať se rychle odeberete k pokladně, abyste stihli být do osmi pryč. Nebo u vchodu do menzy, která zavírá ve 14:30, stojí pracovník, kouká na hodinky a přesně ve 14:30 vypne turniket a máte smůlu. Na jednu stranu chápu, že mají nějakou pracovní dobu a nechtějí přijít domů později kvůli couralům. Na druhou stranu si říkám, že když stále chodí lidé a jídla ještě kvantum zbylo, je násilné uzavření kvůli času poměrně neprofitabilní. Ale hold přesnost je důležitější než prachy. 

Pravidla jsou pravidla 

Po celou dobu mého pobytu byly v Německu v hromadné dopravě povinné respirátory, přestože většina světa se intenzivně snažila na covid zapomenout. Jeli jsme takhle na výlet s českými a maďarskými kamarády. Podotýkám, že já jsem fakt ten poslední, kdo by chtěl dělat antirouškaře. Ale respirátory jsem si zapomněl doma, protože je normálně (používaný i několik nenačatých balení) nosím v příruční tašce, kterou jsem si na výlet nevzal. Došlo mi to asi minutu před nástupem do vlaku, ale koupit si je v trafice jsem už nestihl. Tak jsem si kolem pusy alespoň namotal šátek. Po chvíli přišel průvodčí. Tohle není FFP2 certifikované, takže s tím nemůžu jet vlakem. Lámanou němčinou střídanou s angličtinou (na což on mi odpovídal lámanou angličtinou střídanou s němčinou) vysvětluju, že bych hrozně rád roušku měl a mrzí mě to, ale zapomněl jsem si ji. Už jsem se zeptal kamarádů okolo, jestli někdo nějakou nemá, ale každý měl jenom právě jednu pro sebe. Jediná výjimka byl kamarád, který našel v kapse mnohokrát použitou, viditelně zašpiněnou. Ne, pravidla jsou pravidla, prostě si musím vzít tuhle roušku, protože je certifikovaná FFP2, zatímco můj šátek není. Takže jsem musel zbytek cesty dýchat špínu a kamarádovy bacily ve vagonu, ve kterém široko daleko nikdo kromě kamarádů neseděl. To fakt hodně dává smysl z hlediska epidemiologické ochrany. Ale formální pravidla byla dodržena, a ta jsou důležitější nežli nějaké bacily.