Úvod

Kdo jsem a co dělám 

Jmenuju se Franta Vlach, je mi pravděpodobně něco mezi dvaceti a třiceti lety (podle toho, kdy to čtete), a jsem přestárlý bakalářský student Ekonomie a financí na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. To je škola, která jednak je dlouhodobě hodnocena jako nejlepší (a také téměř jistě nejtěžší) ekonomická škola v Česku, druhak kdyby existovala tabulka škol s nejdelším názvem, když ho chcete napsat celý, zcela jistě by mu také vévodila. Naštěstí máme zkratku IES FSV UK, respektive jenom IES. 

V březnu 2022 jsem se vydal na Erasmus do německé Kostnice. A těsně odjezdem či snad možná těsně po odjezdu jsem si psal s jedním kamarádem, a shodou okolností jsem zjistil, že byl na Erasmu v jiném německém městě dva roky přede mnou a o svých zážitcích si psal moc povedený blog. Tak mě napadlo, že bych se do toho možná mohl pustit taky. 

Jednak může být praktické známým jenom poslat odkaz a říct "tady o tom píšu", nežli to každému vyprávět zvlášť. To se mi podařilo zejména při několikadenním odskočení na Moravu na Studentský Velehrad, kde jsem musel různým svým kamarádům asi třicetkrát opakovat ty samé příběhy. (Ale pokud to čtete Vy, se kterými jsem se o tom bavil, fakt jsem byl rád, že jste se zeptali a i napotřicáté jsem Vám to vyprávěl s radostí, ne že ne!) 

Druhak jsem si říkal, že bych si mohl nahradit, co jsem v dětství nestihl. Jsem totiž ročník '97 a tudíž internet jsme doma měli až v době, kdy jsem byl v páté třídě, poněvadž o rok starší brácha ho potřeboval na domácí úkoly z gymnázia. Nepočítám-li tedy vytáčený telefonní internet, pro jehož použití se musel pokaždé vypojit telefon (což se povolilo málokdy, neboť tenkrát rodiče neměli ani mobily) a od něj natáhnout kabel k počítači přes polovinu domu, a za jehož použití se platilo 18 korun za každé zapnutí prohlížeče plus 18 korun za hodinu použití. A v té době byly v Česku populární Lidé.cz (nepoužíval jsem, nicméně tehdy - velice dávno před filmem V síti - měl pověst normální sociální sítě, jako dneska třeba Facebook) a Spolužáci.cz. A taky spousta mých vrstevníků si psala blog. My jsme se doma museli se dvěma rodiči a všemi bráchy dělit o dva stolní počítače, takže na blogování nebo diskutování v diskuzních fórech (kdo z Vás mladších ještě ví, co to bylo? ;-) nebyl čas. A když jsme měli více počítačů, to už bylo všechno zase na facebooku. Takže zde zkusím oprášit neomileniálské zvyky a udělat si radost. 

Tuto myšlenku jsem v hlavě nosil přes dva měsíce. 4. května jsem na Facebooku publikoval sarkastický příspěvek o tom, jak jsme se s Erasmáky vydali do hor (viz https://www.facebook.com/frantisek.vlach.5/posts/5194153003956585, později překopírovaný i sem na blog jako článek) , který si navzdory mým očekávání asi opravdu spousta lidí přečetla: Počet "lajků" a ostatních reakcí bezmála zdvojnásobil můj dosavadní osobní rekord, nepočítám-li změnu profilových fotek; řada lidí mi i něco napsala nebo na to téma zavedla konverzaci, když jsme se později viděli. Tím mi bylo potvrzeno, že to dává smysl, jenom jsem si vybral vhodnější platformu nežli psaní přímo na facebook. 

Co tady najdete a nenajdete 

S největší pravděpodobností zde budu popistovat situace, které během svého pobytu zažiju a něčím mě zaujmou, a které jsou specifické pro Erasmus. Opravdu nečekejte něco hlubokého. Narozdíl od zmíněného kamaráda*, jehož blog obsahuje hluboké myšlenky s velkým přesahem, já budu psát o naprosto povrchních záležitostech. O situacích, o kterých bych se s kamarády pobavil u kafe, na procházce či u piva (kdybych teda pil pivo). Často budu psát na první dobrou, co mě zrovna v danou situaci zaujme, tento blog nebude mít žádnou promyšlenější strukturu. 

Abyste nebyli zklamaní 

Troufám si neskromně tvrdit, že první zmíněný příspěvek o výletu do Alp se mi celkem povedl. Jednak jsem zrovna měl silně básnickou náladu a tak jsem to dokázal napsat hezky sarkasticky a čtivě. Především však ten námět byl takový, že se to prostě nabízelo. Budu se snažit, aby i ostatní přísěpvky byly hezky čtivé, ale že by byly stejně kousavě legrační, to garantovat nemohu. 

Poznámka pod čarou 

*Zpravidla v celém blogu z důvodu ochrany osobních údajů nebudu zveřejňovat skutečná jména osob. Pokud bychom se o tom někdy bavili, rád Vám osobně řeknu, kdo byl ten kamarád s blogem, budete-li ho znát, a v tomto konkrétním případě Vás odkážu na ten zmíněný blog, který fakt stojí za přečtení. Mezi výjimky bude patřit například uznání autorství fotek, videí a dalších materiálů zde publikovaných, jichž já nejsem autorem. Nejsem si zcela jistý, jak to je s právní ochranou, ale přijde mi to takto vhodné. 

(Za mnou je zámek na ostrově Mainau. To je jedna z největších turistických atrakcí v Kostnici, ale já jsem tam až skoro do konce semestru nenašel čas vyrazit a moje skvělá kamarádka se mi kvůli tomu vytrvale vysmívala. Abych ji trumfnul a mohl jí to vrátit, vydal jsem se poslední den mého pobytu na nejvyšší horu té části Alp, do kterých jsme chodili a málem mě to stálo život. Ať žije hecování! O tom ale zase bude jeden z příštích článků, v době publikování úvodu není zatím hotový, takže sem nemůžu dát odkaz. )